A bohužel nejdou jen tak a elegantně vyřešit panákem ferneta, jako ty mužské. Hormoni se hodně špatně ovládaj´... A nejvíc asi ty provázející PMS...
Většina žen (možná i mužů) mi jistě dá za pravdu.
Moje kamarádka Alča to velice výstižně kdysi vystihla..."Co je to PMS? To znamená pliž se podél zdí a nemluv na mě, nebo ti jednu vybombím!!!!!"
Takže asi tak...
Když si to tak po sobě čtu a chci tu pseudoúvahu zakončit tím, jak to ty ženský maj strašně těžký, nějak mě napadá, jestli to tak trochu nemaj chlapi těžký s náma...Alespoň během PMS
;)

 

Název článku jsem si vypůjčila z tydne.cz...

(  http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/sex-lzi-a-video-cia-saddam-v-posteli-s-hosikem_170540.html  )
...
Velice mě zaujal, protože ve mě jen přiživil přesvědčení, že nic není, jak se zdá nebo vypadá. A že média se mohou stát velice dobrým manipulátorem veřejnosti, aniž by to cílený divák byť tušil...
Pak se ale nikdo nemůže divit, že v dnešní době jsou tak v módě konspirační teorie.
Jak to doopravdy bylo s 11. září? Opravdu to byl  teroristický útok, nebo jen záminka pro válku, ve které Usáma figuroval jako obětní beránek? (Bushovi se prý s Usámovými přátelili a existují i fotodokumentace ze společných dovolených)
Jak to doopravdy bylo s ptačí a prasečí chřipkou? Byla smrtící hrozbou, nebo jen dobře promyšleným tahem, který měl oživit zájem o vakcíny jisté společnosti? (Na prasečí ani ptačí chřipku nakonec nezemřelo tolik lidí, dokonce ani tolik, kolik jich zemře na "obyčejnou" chřipku, navíc jen v České republice, která taky podlehla strašáku a nakoupila vakcíny, jich statisíce zbylo...)
Je všechno jak vypadá a jak se zdá? Jsou informace, které nám jsou předkládány fakt, nebo záměrně za jistými cily cílená fikce?
Opravdu si média a organizace, které je vlastní a ovládají myslí, že divák na všechno skočí a nebude pátrat po podrobnostech a souvislostech, protože na to prostě ve svém běžném životě nemá čas?
...
Možná proto jsem za tu módní vlnu konspiračních teorií i ráda. Je jedno, k čemu člověk dojde, důležité je, že hledá...

V MHD jsem toho zažila spoustu. Kolegyně se kolikrát nestačí divit. Nestačím se divit i já a neznat se, snad bych si ty neuvěřitelný historky ani neuvěřila. I když - ta včerejší byla až moc korespondující s realitou. No, prostě jen někdy zapomínám, že žiju v Praze...
Na Palmovce jsem nastoupila, že se dvě zastávky tramvají svezu až před dům. Co sebou šalina trhla, vypadl společensky unavenému muži telefon z kapsy. Nevšiml si toho, bo spal jak zabitej. Chvíli jsem přemýšlela, jestli budu dělat jako ostatní cestující, že jsem si něčeho nevšimla, či že to není moje věc ( i normálně do všeho zasahující a o všesestarající důchodci nejevili špetku zájmu ), pak se ale něco ve mě hlo.
Šla jsem k němu, drcnu do něj : "Pane!", povídám. Nic. Nic krom toho, že se po mě půl tramvaje otočilo. Rozmyslela jsem si to a ještě chvíi si ho prohlížela a přemýšlela, že bych třeba ten telefon zvedla a strčila mu ho do kapsy. Bála jsem se ale, jak by to vypadalo, kdyby se náhodou probudil.
Ve chvíli, kdy jsem měla vystoupit, se zvedl i slušně vypadající pár ve středním věku...Pán tak tlustej, že pochybuju, že se námáhá ohnout, když si nazouvá boty, se najednou namáhal a chmátnul po telefonu. Byla jsem snad jediná, kdo se po něm pohoršeně podíval. On na mě výhružně. Tak výhružně, že jsem se nezmohla ani na slovo. Byl širší než vyšší a já moc dobře znám to rčení za dobrotu na žebrotu.
Přemýšlela jsem nad tím ještě dlouho doma...
Jsem asi divná, ale kdyby tímhle stylem bylo divnejch lidí víc...tak...tak nevím co...
Co by kdyby přemýšlet mě odnaučila už moje maminka, která ten den spolu s ostatními matkami slavila svátek....

Vezmu to tu trochu za jinej konec. Možná mi to na chvíli vydrží, udržovat to tu. Pravda je, že na jednu stranu si říkám, jak už tento blog nepotřebuju a na druhou se mi nějak nechce srovnat ho se zemí a zahladit stopy.
Udělala jsem pár úprav. Vyvětrala. Starej vzduch odešel oknem a čerstvej si sedl.
Smazala jsem dětinský kecy, protože už mi není ani 20 a za chvíli ani už těch 25. Letí to, no.
Smazala sem toho vlastně více než dobrou půlku.
Nechala jsem tu starý fotky graffiti a stickerz- možná z nostalgie - to je jedno, každopádně nový už nepřibudou. Nikdy. Zjistila jsem, že mě víc baví fotit to "umění"...a spojení s ním se přece čmáralíci brání, takže ... takže čau)
To jen na vysvětlenou, proč je to tu jinak, a proč to tu furt je.
 
ps: otevřete okna, vpusťte čerstvý vzduch, vyvětrejte

Baru