...

poetry

Málokdy mám na ně náladu, málokdy jsem schopná je psát...

Pohltils mě.

A překvapil.

Nečekaně.

Nepřipravenou.

Ač obrněnou

Ač ozbrojenou

Hradbou obehnanou

němým nezájmem zabarikádovanou                 

Zastihls mě nahou

v cizí kůži oblečenou

Za rohem schovanou

držíc se stranou

Zvláštně rozpoloženou

...

V onu dobu sem zarputile odmítala

komukoli po zaklepání otevřít

(-byť by tam Jean Reno s pugétem stál-)

Natož pozvat ho dál,

I kdyby hodiny a dny

přešlapoval  před mými dveřmi

jak tvrdý Y

Nenabídla bych mu z lítosti

Ani slušnosti

ani rum ani čaj

Pohltils mě.

A překvapil.

Nečekaně.

Nepřipravenou.

V onu dobu

Cloumal  mnou

tak trochu strach

abych znovu

nespadla z oblak

naznak

a pak 

nefoukala zranění

z nichž sice krev nestříká

přesto potřebují nějaký čas ke zhojení

Pohltils mě.

A překvapil.

Nečekaně.

Nepřipravenou.

Najednou

Stojíš přede mnou

Bez avíza

Bez pozvání

Bez klepání

Bez vyzvání

Pozdrav, úsměv

žádná schíza

Najednou

Stojíš přede mnou

Pouhým pohlazením

Boříš hradby

Okolo pevnosti

Jasnosti Malosti

A neptáš se

Jestli se

-náhodou-

Nebudu bát

Že své city

Které před tebou

 Možná měly zůstat skryty

- Za tou branou, kterou jsi

ovšem  našel  a  vešel-

Možná měly být odsunuty stranou

Přestanu ovládat…

Co když mi přerostou přes hlavu?

Co pak?

Zařadit zpátečku

Neovladatelnou pákou

Která neumí zařadit ani jedničku

Natož dát tam neutrál?

Co pak dál?

Neumím řídit

víš to přece

Zlato

ani auto

a sebe

už vůbec

ne

 Davidovi, prosinec 2009

Moc mě bavíš

Když přemýšlíš

voníš

Když přijdeš blíž

Ještě blíž

Nejblíž

A já nejspíš

raději

rovnou omdlím

v naději

že mě zachráníš

Moc mě bavíš

Když mlčíš

vím,

že víš

vím

že nemusím

mluvit

a ty mi rozumíš

Moc mě bavíš

Když sám se sebou zápasíš

Nevíš

Jestli smíš

Nebo nesmíš

Jestli můžeš

Nebo musíš

Moc mě bavíš

Když po mě toužíš

Když mě svádíš

A pak mnou prostoupíš

A já tě spořádám

Celého

Ač si připadám

A jako kanibal

si Tě

Nenasytně

několikrát přidám

Nejméně

Spíš víckrát

Ale do tolika nenapočítám

Moc mě bavíš

Když spíš

sníš

Když netušíš

Že jsi pod mým drobnohledem

Jsi středobodem

Mého vesmíru

Kolem tebe a tvých očí

Dokola

se točí

Celá má malá

Sluneční soustava

Nejsi jako ostatní - z Marsu

Ač jsi musel

Spadnout z nebe

Sem

Na zem

Jinak bych z Tebe

Nemohla být tak

v tranzu

 

Davidovi, leden 2010


Malá víla

Víla Amálka

Dlouho jenom snila

A netvořila

Až z ní byla

Víla Zahálka

Prý neměla  inspiraci

Možná byla jenom líná

A všechno měla pro legraci…

Co se stalo?

Znovunašla inspiraci,
Úředně vedenou

jako pohřešovanou

kterou papírově

už chtěla nechat

prohlásit za mrtvou...

;) 


prosinec 2009

 
lilimili.famili@seznam.cz