...

poetry

Pohltils mě a překvapil – ale mile – i když nečekaně a nepřipravenou

Pohltils mě.

A překvapil.

Nečekaně.

Nepřipravenou.

Ač obrněnou

Ač ozbrojenou

Hradbou obehnanou

němým nezájmem zabarikádovanou                 

Zastihls mě nahou

v cizí kůži oblečenou

Za rohem schovanou

držíc se stranou

Zvláštně rozpoloženou

...

V onu dobu sem zarputile odmítala

komukoli po zaklepání otevřít

(-byť by tam Jean Reno s pugétem stál-)

Natož pozvat ho dál,

I kdyby hodiny a dny

přešlapoval  před mými dveřmi

jak tvrdý Y

Nenabídla bych mu z lítosti

Ani slušnosti

ani rum ani čaj

Pohltils mě.

A překvapil.

Nečekaně.

Nepřipravenou.

V onu dobu

Cloumal  mnou

tak trochu strach

abych znovu

nespadla z oblak

naznak

a pak 

nefoukala zranění

z nichž sice krev nestříká

přesto potřebují nějaký čas ke zhojení

Pohltils mě.

A překvapil.

Nečekaně.

Nepřipravenou.

Najednou

Stojíš přede mnou

Bez avíza

Bez pozvání

Bez klepání

Bez vyzvání

Pozdrav, úsměv

žádná schíza

Najednou

Stojíš přede mnou

Pouhým pohlazením

Boříš hradby

Okolo pevnosti

Jasnosti Malosti

A neptáš se

Jestli se

-náhodou-

Nebudu bát

Že své city

Které před tebou

 Možná měly zůstat skryty

- Za tou branou, kterou jsi

ovšem  našel  a  vešel-

Možná měly být odsunuty stranou

Přestanu ovládat…

Co když mi přerostou přes hlavu?

Co pak?

Zařadit zpátečku

Neovladatelnou pákou

Která neumí zařadit ani jedničku

Natož dát tam neutrál?

Co pak dál?

Neumím řídit

víš to přece

Zlato

ani auto

a sebe

už vůbec

ne

 Davidovi, prosinec 2009

Žádné komentáře
 
lilimili.famili@seznam.cz