...

prose

Mám depresi

Čím víc se o něco snažím, tím míň se mi to asi daří. Štěstíčko, kterýmu jdu naproti uhýbá, schovává se, nebo dokonce dělá, že není. Jsem převlečená za šaška, ale nemám sílu se zasmát sama sobě. Jsem zraněná, ublížená a mlčím. A přemýšlím. A dělám, že nic, že je všechno v pořádku. Moc mi to nejde. Uzavírám se do svého světa a ten okolní, ve kterém mi každý chce stejně jen ubližovat, nebo mě využívat, nebo jsem mu pro smích, se snažím nevnímat… Nic pořádně neumím, nemám cíl, jasný názor, nejsem ani vtipná ani hezká a k tomu všemu tlustá. Nemám kariéru, přátele, hypotéku na byt a už vůbec ne slunce v duši. Přichází to na mě většinou na jaře a párkrát během roku. Prosím zastřelte mě, nebo to budu muset udělat sama, jenže – nevzmůžu se na nic. Nevzmůžu se ani na tu blbou sebevraždu, protože u psaní dopisu na rozloučenou se lítostí nad sebou samou a svým tragickým osudem nikdy nepochopené ženy rozbrečím a fňukám do tý doby, než vysílením usnu. Mám depresi. Takovou tu hlubokou, existenční, hnusnou, nevyzpytatelnou.

Nemám ráda depresi.

Nemám ráda sebe.

Nechte mě bejt

A hlavně - NEČUM!

Poslední komentáře
03.09.2011 13:33:04: Přepis mé hlavy... :)
 
lilimili.famili@seznam.cz